každé přání. Tento Tong-tschi musil býti dnes vševědoucí. Chtěl bych ho zlíbati anebo mu zahráti ráno zastaveníčko na svém oboe. Jenom copy scházejí.«
»Nepotřebujeme jich, neboť nemáme obyčejné čepice, nýbrž klobouky do deště s kapucemi. On uvažoval o všem.«
»Jak se to má všechno státi?«
»Dozvíš se to později. Nyní půjdu se podívati, jak je to v domě, kdo je ještě bdělý a čilý a kde se nacházejí nosítka.«
V patře hořela jenom jediná osamělá lampa. Dole visela mezi předními a zadními dveřmi také jedna taková. Přední dvéře byly zamčeny, zadní otevřeny. Když vyšel Degenfeld ven, spatřil nosítka. Nějaký muž zdvihl se ze země, přistoupil blízko k němu, uklonil se a tázal se: »Kdy poroučí vaše vysoká Hodnost, abychom se vydali na cestu?«
Mluvící byl přistrojen zcela jednoduše, jako kuli.
»Víš-li, koho máte nésti?« tázal se Methusalem.
»Ano.«
»Také kam?«
»Také to.«
»Také to.«
»Nuže, kam?«
»Na loď.«
»Přímo?«
»Ne. Zastavíme jednou. Vystoupí dva vysocí páni; mladší velitel zůstane ve svém palankinu. Potom
