»Kam?«
»Do vězení.«
»Ani mi nenapadne! Chce-li se sám zavříti, nemám ničeho proti tomu, ale sám nedám se vstrčiti za zámek a závoru. Není-li pravda, mijnheer?«
»Neen, ik ook niet. Ik heb Honger; ik vil eten — Ne, já také ne. Mám hlad; chci jísti!«
»To budete,« naléhal Liang-ssi. »Nebudete to míti zlé ve vězení. Dostaneme dobré pokoje a také pokrmy.«
»Ale jaké!«
»Dobré! Tong-tschi nařídil, aby bylo o nás dobře pečováno. Odpor byl by zcela marný. Jenom když se podrobíme, můžeme býti zachráněni. Můžete se na to spolehnouti, že nás pan Degenfeld nenechá v bryndě.«
»Ano, to je ovšem jisté. Půjdeme tedy, mijnheer?«
»Ano,« odpověděl tlustý, který chtěl vůbec stále jenom to, co chtěli jeho přátelé. »Wij willen met gaan — půjdeme s nimi.«
Vězeňský úředník prosil kapitána nejzdvořilejším způsobem, aby ho nyní následoval, kterémužto přání bylo nyní také vyhověno. Několik policistů bylo posláno pro nosítka, v nichž byli zajatí dopraveni do vězení, kde je zatím již Tong-tschi očekával.
