To poskytlo mladému úředníku příležitost, aby se poněkud vysekal. Odpověděl: »Právě když přišla vaše Výsost, byl jsem odhodlán vyslati posla, aby vaši velikou Zkušenost poprosil, by ráčila sem přijíti. Ale dříve byl jsem na všechen způsob nucen cizince vyslechnouti, abych mohl podati vaší Slovutnosti náležité vysvětlení.«
»Dopustil jste se však přehmatu; to se nemělo státi. Víte přece, že nesmíme žádného cizince potrestati. Jedná-li cizozemec proti našim zákonům, máme ho vydati jeho vyslanci, aby ho potrestal. Jsou-li třebas tito lidé jenom Fu-lové, budou si u zástupce svého panovníka stěžovati na vás a my budeme nuceni potom všecky, jež žaloba stihne, co nejpřísněji potrestati. Jak snadno mohl byste tu ztratiti nejen svůj nynější vyšší úřad, nýbrž i svou literární hodnost! Chci však ze zvláštního ohledu na vaše mládí pány poprositi, aby upustili od podobné stížnosti, a doufám, že vyjdete jim nyní zdvořile a šetrně vstříc, jelikož musí zatím zůstati pod vaší ochranou.«
A když na něho mladý mandarin tázavě pohlížel, pokračoval poučujícím tonem dále: »Můj mladý kollega pokládal vinu těchto pánů za větší, než skutečně je. Jsou-li Lamové, nestihne je vůbec žádná vina, protože je jejich svatost opravňuje usaditi se v kterémkoli chrámu. A jsou-li Fu-lové, tedy je jejich provinění jenom nepatrné, protože nemohli věděti, že to, co učinili, je u nás zakázáno a přísně se tresce. Sám vyšetřím tento případ do podrobna a svěřuji vám zatím tyto lidi. Dejte jim slušný byt ve vězení a pečujte o všecky jejich potřeby! Než vyneseme spravedlivý rozsudek, musíme se ovšem jejich osob zmocniti, ale musíme se
