se spánku tlustého řinula se téžká kapka potu, strachem vzbuzeného, jíž však nikdo nespozoroval.
Tu obrátil se Ta-sse ke kněžím a řekl: »Schu-tschi-ho, schok-tschi-ho — co máme o tom souditi, kterak se máme zachovati?«
Turnerstick zůstal zcela klidným. Ale mijnheer nedovedl se tak přemoci. V celém těle bylo mu strašlivě horko. Na jeho lysé hlavě, kterou škotská čepice zúplna nekryla, shromažďoval se pot a začal ve velikých kapkách dolů splývati. Jeho ruka se chvěla, tak že deštník zakolísal, ne sice příliš mnoho, ale někdo to přece spozoroval. Byl to mladý muž, snad asi jedenadvacetiletý, nejmladší mezi přítomnými. Stál mezi mandariny. Nyní předstoupil, odstrčil Ta-sseho stranou a řekl mu: »Ngo yen huo ťa-men — promluvím s nimi.«
Přistoupil k oběma a pozoroval je. Potom šel do kouta, kde doutnaly na jakémsi oltáři voňavé tyčinky, uchopil jednu z nich, vrátil se a držel ji tlustému pod nosem.
Mijnheer namáhal se všemožně, aby odolal pronikavé, třebas příjemné vůni, než marně. Kouř vnikal mu do nosu a — — — »He—he—he — pčí!« vydralo se to z jeho prsou jako z nějaké sopky.
»Thian-na, ngnot-tik — o nebesa, o dive!« zaznělo to kolkolem.
Mladý mandarin zkoušel svůj pokus nyní také u Turnersticka. Tento stiskl pevně zuby a umínil si, že na žádný způsob nekýchne. Ale také on nemohl odolati. Následoval u něho zrovna tak mocný výbuch jako u tlustého.
