všecko to shoduje se dokonale! Byl by Hu-tsin přece jenom zločinec?«
»To nemohu zodpověděti. Vyprávěl jsem jen, co jsem viděl.«
»Cos učinil potom ?«
»Uvažoval jsem. Hu-tsin musil tropiti něco zakázaného, protože se všecko dálo tak tajuplně. Měl bych ho udati, toho poctivého Hu-tsina, a sebe do nebezpečí uvésti? Nevěděl jsem si rady i odebral jsem se ke druhému sousedovi, jemuž jsem všecko vypravoval. Tu slyšeli jsme vyvolávati, že byli dva bohové ukradeni, a nyní věděl jsem pojednou, co byly ty dvě sochy. Nahlédl jsem, že musím promluviti. Také soused hnal mne, abych vaší mocnosti celou věc oznámil.«
Mandarin přecházel rozčileně sem a tam a volal při tom: »Hu-tsin, Hu-tsin! Byl bych se v něm tak velice zmýlil? Člověče, řekl jsi mi přece pravdu?«
»Nechť mne vaše Jasnost dá k smrti umrskati, jestliže jsem jen jediné slovo vymyslil.«
»To bych také udělal; můžeš se na to spolehnouti. Pamatoval jsis místo, kde byla díra vykopána?«
»Zcela určitě.«
»A můžeš mi je ukázati?«
»Ano.«
»Okamžitě doprovodíš mne k Hu-tsinovi. Ale běda ti, dopadnu-li tě při lži. Běda ti, jestliže jsis tuto historku jenom vymyslil, abys svému sousedovi škodu
