„Ne! Pták také nemá žádných spolků s hadem, který ho chce pohltiti.“
„Ah! To je něco jiného! Politika jest předmětem, jehož se naprosto vzdaluji. Kterak mne tedy může ohrožovati? Ani doma, ve své vlasti, nezabývám se veřejnými věcmi, neřku-li zde.“
„Allah! Nechceš mně tedy popřáti sluchu, ačkoli opakuji velmi důrazně svou výstrahu?“
„Výstrahu? Jest tedy nebezpečenství, které mně dle tvého úsudku ohrožuje, veliké?“
„Ano. Může se jednati i o tvůj život.“
„Rád bych věděl, který politický činitel egyptský mne zná! Který pak z těchto velikánů usiluje o můj život?“
Mávnul rukou netrpělivě a pronesl prudce:
„Chceš mne. vskutku donutiti, abych ti pověděl, co říci nesmím? Nejedná se nikterak o tvou osobnost přímo.“
„Tedy nepřímo hrozí mně nebezpečenství. Odporuješ sobě sám.“
„Ne a dvakrát ne! Chci jen říci, že se nejedná pouze o tebe.“
„O koho tedy?“
„O všecky Evropejčíky.“
„Oh! Jsou všichni Evropané ohroženi?“
„Vesměs.“
„Šáhate! Tohle již má jiný zvuk. Zní to, jako by se připravovalo spiknutí proti cizozemcům, kteří zde prodlévají.“
„Neříkám ničeho.“
„Na cos podobného nedá se ani pomysleti.“
„Že ne?“
„Ne! V celé zemi jest úplný klid. Vřelo sic před nějakou dobou v Egyptě ledacos, ale to již pominulo, když loňského července podepsal khedive zákon likvidační.“
„Jen námořník vidí na jasném nebi, že přese všecku jeho nádheru vystupuje bouře nad obzor. A ty’s laikem! Dosti jsem však již mluvil. Neuslyšíš již ani jediného slova!“
„Mhm! Smýšlíš patrně se mnou dobře a proto ti děkuji. Ale řekl’s mnohem více, než víš.“
„Jak to, effendi?“
