Stránka:Ludmila Tesařová - Za kouzelnou branou (BW LQ scan).pdf/67

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována


chu ― jeden schovával se za druhého a neodvažovali se přistoupiti blíže. Honza se usmíval a povídal:

„I nebojte se mne, malí mužíčkové, já vám nic neudělám!“

„Kdo jsi? Co tu chceš?“

„Jsem Honza, přišel jsem se podívat na poklady Krakonošovy a tu jsem vás uzřel spící ― no tak jsem si sedl a přišla na mne dřímota.“

„Tys přišel jen se podívat na poklady Krakonošovy?“ nedůvěřivě ptal se ho jeden z trpaslíčků, „anebo snad chtěl's odtud zlato odnést?“

„Ani mi nenapadlo,“ odpověděl Honza, „vždyť není moje!“

„A to je jiná,“ povídá jeden z trpaslíků, „chceš-li se jen podívat, vstaň, my ti ukážeme všecky poklady Krakonošovy.“

Vodili milého Honzu od pokladu k pokladu, a Honza mohl na tom všem oči nechat.

Posléze přivedli ho trpaslíci k menší jeskyni, ještě krásnější než byla ta velká a tam spatřil Honza překrásnou dívku. Zlaté vlásky splývaly jí až k zemi a roucho její třpytilo se stříbrem a zlatem.

V Honzovi až dech se zatajil, když ji spatřil ― myslil, že je to anděl s nebe. ― Ale nebyl to anděl, byla to princezna Věra; byla tuze smutna, až jí bylo Honzovi líto. I zeptal se jí, proč se tak smutně dívá, co jí schází?

A tu mu vyprávěla, jak se dostala sem do skály. Její otec král daroval jí krásného bílého koně, vyjela si na něm jednoho dne s jara ke skále Krako-

59