Kmotr Váňa vezl lesem trakař plný trávy. Když dojel až ku skalám, vzpomněl si, že mu žena nakazovala, aby přivezl z lesa pytel šišek na topení. Postavil trakař u skály, hodil si prázdný pytel přes rameno a šel sbírat šišky.
„Však budu mít brzy plný,“ povídal si kmotr Váňa. Ale zmýlil se ― hledání šišek dalo mu dost práce, protože na místě, kde kmotr právě byl, někdo již šišky sesbíral. Zašel tedy o kus dále do lesa a hledal.
Mezitím slunce zapadlo, setmělo se a tu mezi skalami v lese povstal podivný ruch. Ve skalních děrách objevili se malincí vousatí mužíčkové ― skřítkové ― a ti jako veverky skákali s kamene na kámen.
Jeden z nich přiběhl k trakaři s travou, obcházel kolem a zvědavě jej prohlížel. Vylezl pak až nahoru na kupu trávy a odtud volal na ostatní. Sotva že ho ostatní skřítkové spatřili, přiběhli na kupu trávy za ním. Bylo jich sedm. A teď nastala
