Tato stránka byla zkontrolována
Stonal v Praze mocný hrabě,
kolem lože kmitla
se už Smrt, již dýchal slabě —
povolali Kytla;
a ten přihřmél po oblaku
na svém plášti jako v mraku,
nová naděj svitla!
Ve vratech však sluha měří
od hlavy jej k patě,
zdrželi jej blízko dveří:
„Kam v tom sprostém šatě?
V kabátě tom, patří v smetí,
nelze jíti ke hraběti,
jiný čeká na tě.“
Oblékli mu kabát drahý,
doktor slova nedí,
u hraběte stáhne tahy,
mlčí jen a hledí…
„Nuže, promluv, budu zdravý?“
— Čertův kabát! — doktor praví —
nedá odpovédi!
Přinesli mu kabát starý,
