Tato stránka nebyla zkontrolována
U Hálkova pomníku.
Zas nové jaro tu, ó, Hálku,
a plné dětské svěžesti,
kam napnu zrak i sluch svůj v dálku,
jak plá to, svítí, šelestí
a zpívá, kvete kolem tebe,
a nad vším pne se modré nebe
i přes domy i náměstí.
Již trávník svěží usmívá se
a akát mladou zelení,
že sotva zřít lze, v stromů kráse
jak zastřeno je, vězení;
i nemocnice jaro kryje,
jak spustilo by žaluzie
přes hřích a zlo i soužení.
