Tato stránka byla zkontrolována
Pražská legenda
V tom šerém našem dómě, kde krok zní, vane chlad,
svých ve hlubokých hrobkách spí našich králů řad,
ať měsíc oknem vpadne, ať zlatou září den,
už na sta dlouhých věků spí nerušený sen.
Však jednou — je to dávno — už přes dvě stě to let,
se zachvěl ten řad králů, v svém loži zdvih’ se bled
a naslouchal, jak náhle zněl z dálky hukot děl,
a pak jak celý národ by v úprku kol jel.
Chrám v základě se otřás’ a zaduněla zem,
pak umlknulo všecko, a chrám byl tich a něm,
a oni padli zpátky, a králi řekl král:
Je konec tedy navždy, nuž, spěme zase dál!
