Tato stránka byla zkontrolována
Tichá ulice.
Po víru ulic, lomozu a ruchu,
v němž srdce mlčí, křídla klesnou duchu.
když noha tvá sem zbloudila a vklouzla,
tu cítíš teprv, co v ní žije kouzla.
Na jedné straně stojí domů řada,
jsou staré, sešlé, omítka s nich padá.
obrázky s čel jim smyly času vlny,
však pod krovy jsou hnízd vlaštovčích plny.
Pak palác nízký, tmavohnědé stěny.
jak prázdný byl by, tich a uzamčený,
jen týdně jednou, když tu panstvo mešká,
se otevírá ekypaži ztěžka.
