Pa-Utesové budou nás zajisté stihati na vodě i na suchu. Protože však nemohli viděti v noční tmě našich sledů, vyčkávali denní rozbřesk a použili noci k sestavení vorů. A stejnou dobou odbyli též pohřby svých dvou zavražděných vrstevníků, aby nepotřebovali se ráno ničím zdržovati. Můžete si tedy zcela přesně vvpočítati, jaký náskok před nimi máme.“
„Takový, že ho nebudou moci dohoniti.“
„Abychom je však podráždili, dopustíme, aby se k nám hodně přiblížili, čím se zase oni dopustí té neopatrnosti, že vrazi za námi do caňonu.“
„Navajové tam již budou?“
„Ještě ne, ale my tam také nedorazíme před dnešním večerem a do té doby bude tam Natsas-Kar se svými bojovníky zcela jistě. Toť vše, čeho nám třeba pro tuto chvíli věděti.“
„Vy však jste s Winnetouem o tom nemluvil. Snad má zcela jiný záměr než vy.“
„Nemá. Známe se navzájem. Ale teď dbejte raději o nějaký úlovek!“
Hammerdull a Holbers byli toho dne zase šťastnými rybáři. Za krátkou dobu učinili velmi slušný úlovek a teprv když jsme z daleka vor spatřili, zanechali svého rybaření.
Ryby dány ihned na oheň, aby hladoví poutníci nepotřebovali dlouho čekati. Winnetou stál vzpřímen na přídě a zíral k nám upřeně. Nespatřiv Fletchera, kývnul spokojeně a zarejdoval ku břehu, kde byl vor uvázán. Vůně opečených ryb vábila jeho družinu tou měrou, že v několika okamžicích sesedli se při ohni k dobrému snídaní.
Za bílého dne bylo mně možno prohlédnouti si tváře cizích lovců. Čtverlist, jenž se družil k Old Cursing-Drymu, nevzbuzoval valné důvěry a také jeho chování a hovor nedával mu nikterak dobrého vysvědčení.
Winnetou mne poodvedl, aby se mnou o nutných podrobnostech se dohodl. Vyřídili jsme to stručně a právě jsme domluvili, když se ozval mladý Fletcher:
„Jaké pak máte tajnosti mezi sebou? Máte snad špatné svědomí, že nesmíme slyšeti, o čem mluvíte?“
