„Heigh-day! Konečně se zase vidí po dlouhé době váš slavný úder! Thank you, sire! Zrovna tak a nejinak chlap sobě zasloužil. Mohli bychom ho snad drobet spoutat, aby netropil nových šprýmů, až se z mrákot rozkýchá?“
„Ano, milý Dicku! Vložte mu na ruce a nohy několik řemenů. Jistota jest jistotou.“
„Sem pojď, Pitte, starý Coone! Obložíme vůkol útlého těla tohoto Old Cursing-Drya asi půltucet dobrých stuh. Či nemyslíš?“
Pitt se zvolna sbíral a přikolébal se pohodlně.
„Myslíš-li,“ pravil dobrácky, „že to bude tak dobře, tedy bychom se mohli o to pokusiti.“
„Zda-li pokusiti nebo nepokusiti, toť lhostejno, ale uděláme to na všecek způsob.“
Spoutali Fletchera a nejen to, nýbrž přivázali ho pevně k silnému pařezu, takže mu znemožnili všeliké odvalování z našeho dosahu. Když byli hotovi, mnul si Dick tlusté své ruce a pravil spokojeně:
„Hned jest při vás docela jiné živobytí, sire! Jsme již měsíc na cestě, aniž se přihodilo cos pamětihodného a sotva jsme se s vámi setkali, vězíme až po bradu v různých dobrodružstvích.“
„A přepadení předevčírem nebylo dobrodružno?“ tázal jsem se. —
„Pro nás? Docela ne! Vždyť jsme při tom nebyli. A byť i byli! Což jste nebyli na blízku? Při vás možno za týden užíti, čeho se bez vás nelze dožíti za celý rok to jest jako houska na krámě. Teď jsme svázali starého zaklínače a můžeme tedy pomysleti na něco jiného. Co například říkáte jídelnímu lístku z ryb? Naše sušené maso se svraštilo na nepatrné — — —“
„Máte udice?“
„Tahle otázka! Udice! Sedá na vás mor, sire? Dick Hammerdull bez udice! Tažte se raději, jsou-li v této svatojanské vodičce nějaké ryby. Anebo bychom mohli loviti a smažiti pijavky — he! Pitte! Starý Coone! Co myslíš?“
„Mhm! Myslíš-li, že jsou tak vykrmeny a nadity sádlem jako ty, milý Dicku, proč bychom nechytali pijavky? Ale ryby by mně
