Tato stránka byla zkontrolována
Do Francouz táhli dva granátníci,
jež v zajetí chovalo Rusko.
Když přišli do Němec na strážnici,
skráň svěsili, bylo jim úzko.
Tu oba zaslechli smutnou tu zvěsť,
že není už Francie, vlasti,
že armáda veliká rozbita jest
a že císař, sám císař je v pasti.
Tu do pláče dali se vojáci,
tou žalostnou sklíčeni zprávou.
a jeden děl: Srdce krvácí,
z ran starých bolest mám žhavou.
A druhý řek: Ach, běda nám!
Já s tebou umřel bych v rázu,
leč doma ženu a děti mám,
ty beze mne vzaly by zkázu.
Co do ženy! Co děti jsou!
Já vyšší touhou jsem vznícen.
Mají-li hlad, ať žebrat si jdou —
můj císař, můj císař je chycen!
Slyš, bratře, vyplň prosbu mou.
kdybych měl umřít tady,
jdi do vlasti s mou mrtvolou,
ve francouzské pohřbi mě sady.
