Stránka:Karel Dostál-Lutinov - Duch Německa - 1917.djvu/89

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
87
Granátníci

Granátníci.

Do Francouz táhli dva granátníci,
jež v zajetí chovalo Rusko.
Když přišli do Němec na strážnici,
skráň svěsili, bylo jim úzko.

 Tu oba zaslechli smutnou tu zvěsť,
 že není už Francie, vlasti,
 že armáda veliká rozbita jest
 a že císař, sám císař je v pasti.

Tu do pláče dali se vojáci,
tou žalostnou sklíčeni zprávou.
a jeden děl: Srdce krvácí,
z ran starých bolest mám žhavou.

 A druhý řek: Ach, běda nám!
 Já s tebou umřel bych v rázu,
 leč doma ženu a děti mám,
 ty beze mne vzaly by zkázu.

Co do ženy! Co děti jsou!
Já vyšší touhou jsem vznícen.
Mají-li hlad, ať žebrat si jdou —
můj císař, můj císař je chycen!

Slyš, bratře, vyplň prosbu mou.
kdybych měl umřít tady,
jdi do vlasti s mou mrtvolou,
ve francouzské pohřbi mě sady.