Tato stránka byla zkontrolována
V noci na Busentu šepcou
u Kosenzy temné písně,
vody hučí na to v odvet,
víry ozvaly se přísně.
Podle řeky vzhůru dolů
táhnou stíny statných Gotů,
kteří pláčou Alaricha,
největší svých ze životů.
Záhy tak jej pochovati
musili zde v cizí dáli,
ještě mládí kadeře mu
rusé kolem ramen vlály.
A zde na Busenta břehu
řadili se, závodili,
aby odvedli proud jinam,
nové řečiště mu ryli.
V dutině par odvodněné
vyryli zem plni chvatu,
spustili tam mrtvé tělo
na koni a v zbrojném šatu.
Zakryli pak opět zemí
jej a jeho pyšnou zdobu,
aby štíhlé říční řasy
z hrdinského rostly hrobu.
