se to vezme dohromady, vypil toho tolik, že měl zrovna dost, a hospodský mu řekl, aby se už šel vyspat. Ono se řekne jít, ale když toho člověk tak moc vypije a k tomu je noc, safra, kluci, to se to špatně jde! Jíra to zkoušel všelijak: jde-li se to lépe příkopem nebo cestou, po čtyřech nebo po dvou, rovnou nebo šejdrem; a tak to všelijak zkoušel, až se doškobrtal k úpickému hřbitovu. Tam si sedl podle cesty a začal naříkat.
Nad hřbitovem vyplul měsíc a zalil celý kraj smutným a sličným světlem. A Jíra se díval k měsíci a propukl v hlasitý nářek; že už to nevydrží, že má zlou kozu, zlou ženu a zlý celý život, že pole mu nechce rodit a kráva dojit, pes štěkat a brambory se samy kutálet do sklepa, že je chudý a bídný a nešťastný a že má žízeň a že ho hospodský Falta poslal domů a že soused Tomeš má samé štěstí a chalupník Matějka že si dokonce krmí prase a jen on, Jíra, že je opuštěn od Pána Boha, který mu udělil peklo na zemi.
Tu se ozval z jasné noci boží hlas: »Nežaluj, Jíro!«
Ale Jíra se nedal. »Jakpak a copak,« začal ještě hlasitěji, »dyť já se dřu jako blázen a nic nemám, i ta slíva mně uschla a slepice mně zanáší k Tomšovům, rozbilo se mně síto a žena mně nadává a tuhle v Libňatově učitel, panečku, jakej to je pán, a tadyhle děkan v Úpici, no, každej se má líp než já. Jen já mám smůlu a neštěstí a bídu a žízeň a ani tu cestu nemůžu najít. Copak je tohle nějaká spravedlnost?«
»Nežaluj, Jíro,« ozval se podruhé boží hlas.
»A just jo,« řekl Jíra na to. »Já se mám nejhůř na světě. Když vsadím do lutrije, prohraju, a když hraju karty, takhle lízanej maryáš nebo vočko, taky prohraju, a když jdu po cestě, nenajdu dukát a pořád nikde nic. Mně nikdy nic nevyjde a nic se mně nepodaří a nic nevyplní. Kdyby se mně jen jednou jedinkrát, Pane Bože, jednou jedinkrát něco vyplnilo, tak bych držel hubu a nelamentoval, jak teď musím lamentovat. A já povídám, že to je velká křivda.«
»Nehřeš, Jíro,« ozval se po třetí nebeský hlas. »A abys viděl, jak nekonečná je má shovívavost, vyplním ti tři přání. Třikrát si můžeš něco přát a splní se ti to, ať je to cokoliv.«
»Tak já bych teda chtěl,« vyhrkl Jíra, ale nebeský hlas ho okřikl:
