Stránka:Karel Čapek - Devatero pohádek (dvě navíc).pdf/15

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Počkej, Jíro, nepospíchej. Dobře si to rozmysli, abys nežádal o věc pošetilou a nedůstojnou mé štědrosti. Počkej aspoň, až budeš při smyslech. A teď alou domů!«

Hlas umlkl a Jíra se dal na cestu do Maršova. »To je pravda,« řekl si, »musím si pořádně rozmyslet, co si budu přát, aby to už stálo za to. Copak takhle novou ženu? Dvacet krav? Takovou flintu, jako má havlovický fořt? Zlatý řetízek na břiše?« — Tu se hrnulo Jírovy do hlavy všecko, co si kdy v životě přál míti: nůž se šesti želízky, nůžkami a vrtáčkem; pěnová fajfka; automobil; ratibořický zámek; sychrovská fabrika; štěstí v kartách; gramofon, kožich, lovecký pes nebo biliár; soudek vína; milión peněz, dva koně, klobouk s kamzičí štětkou, poslanecký mandát, celé království české nebo hodnost starosty v Maršově; sametová pohovka, hrací hodiny, deset sudů zlata, vyřezávaná hůl, vodotrysk na dvorečku, elektrická svítilna, celé náchodské panství, každý den vepřová pečeně se zelím a pivem, nebo takhle psací stroj. Pane Bože, je tolik dobrých a krásných věcí na světě, co si teď honem přát?

Jírovi šla z toho hlava kolem. »Pozor, Jíro,« říkal si pořád, »ať si nepřeješ něco hloupého! Měl bych se poradit se ženou; copak ona není nemoudrá a jistě si vymyslí pořádnou věc. No, a když mám tři přání, tak jedno nechám jí; bude chtít třeba herbábné šaty nebo šicí stroj. Ať taky něco má!« S těmi myšlenkami putoval Jíra do kopce k domovu. Bylo pozdě v noci a nějak se mu pletly nohy a v hlavě mu všecko vířilo. Díval se kolem a celý kraj mu v měsíčné záři připadal nový a neznámý. Lekl se, že snad zabloudil a že je někde hrozně daleko. Tu si posteskl nahlas: »Pane Bože, kdybych už byl doma!«

Jen to dořekl a už byl doma, ve své chalupě v Maršově. Poznal to jen tak po čuchu, že je doma, protože v síňce byla tma jako v pytli. Tu Jíra pochopil, že vyhodil první přání. »No,« těšil se, »ještě mi zbývají dvě; teď si dám safra pozor, abych si něco nepřál. Vyspím se na to a ráno si budu přát dvě věci; dejme tomu gramofon a království české, nebo radši biliár a tu vepřovou pečení. Ale jakpak se mám svlíknout, když je tu taková tma? Ani nevím, kde je má postel, Nejdřív se napiju vody. Kdybych jen věděl, Pane Bože, kam dala má stará sirky!«