Přeskočit na obsah

Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/52

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Seber, králi, seč ti možno, vojska,
přiveď vojsko na Jezero pole,
polož s vojskem do temných se lesů.
Momčilovi podivnýtě zvyk ten,
v každou boží neděli že z rána
na lov jede na Jezero pole,
a s ním spolu devatero bratrů,
dvanáctero bratrovců jde jeho
s čtyrmecitma hradu námezdníky.
V předvečer pak neděle, co přijde,
popálím já Jabučilu křídla,
zmočím krví bystrookou šavli,
slanou krví, aby zrezivěla,
z pochvy tasit Momčilo by nemoh’;
tak, o králi, přemůžeš ho snadno!“

Krále když to písmo také došlo,
seznav, co mu vzkázáno je písmem,
velice se těšil, nic nemeškal,
mnohou ihned sílu vojska, zdvihnul,
na Jezero pole s vojskem táhnul,
do temných se lesů vložil s vojskem.

Neděli pak v předvečer když bylo,
v ložnici šel Momčilo si lehnout,
ve měkkých tu poduškách si hověl.
Zanedlouho přišla za ním žena;
na měkké však neulehla lože,
u hlavy mu do pláče se dala.