Tato stránka nebyla zkontrolována
líbal dvakrát, možná také třikrát;
kdyby počítal kdo, snad i víckrát,
za ruku vzal na to, ved’ ji domů.
A tu pěkně vše jsme rozmotali,
snoubili se, teprv zulíbali!
Co voda hoře povídá.
Pramení se vodička,
hora se jí zeptala:
„Kam vodičko, kam spěješ,
že si klidu nepřeješ?“
„Neptej se mne, horo má,
nezdržuj mne, sestro má!
udála se nehoda,
Cesta je tam daleká!
Mládenec se procházel,
milenku svou provázel.
Hádali se, nevím oč,
rozvadili, nevím proč,
vzal milenku za ruku,
ved’ ji podél palouku,
ved’ ji na břeh vysoký,
chtěl ji svrhnout do řeky.
A tu před ním ubohá
bílé ruce spínala:
„Nečiň toho, milenče!
Nad sirotou smiluj se,
