Ale k těm i v nejchudší chýži rybářské zapotřebí také něco peněz. Vždyť nemůže vstoupit do božího chrámu ženich v roztrhané kazajce, aniž nevěsta k oltáři v sukni a šátku, jež od pohřbu nebožky matky s těla ještě nesvlékla. Tož aby ke cti svatého Sávy, patrona kostelíka, aspoň něco nového bylo! Pak tu pop, jenž ode dne, co se dověděl, oč mezi Petrem a Jagodou se jedná, do rybámy Petrovy, přes jejíž prah od smrti starého Roganoviće nepřišel, častěji zase zavítal, ovšem prý že jen k vůli zajímavému moždíři, — ale vědělo se dobře, proč. Po tom tu kostelník, jenž od chvíle, co starému Roganovićovi hodinku dozváněl, chudého Petra sotva kdy se všimnul, ale nyní zdvořile ho pozdravoval — vědělo se také proč. A mimo to ještě leckdos a lecos, ani nemá člověk prstů dost, aby to spočítal!
Ale vytěžiti tolik, co tu se potřebovalo, z pouhého rybaření, možné nebylo, a kdyby toho drobného plemene mořského do sítě se mu bylo vrhlo za celá vojska!
Co tedy?
