dává,
hotovosti dobrého k činění
v žádném není.
Hospodin dolů z nebe pohleděl
na syny lidské, zdaby naleznouti
moh koho, žeby rozumem vládnouti
a v srdečné vážnosti Boha měl,
jej ctíti chtěl:
Toto jest ráčil v pravdě shledati,
že z cest upřimých mrzce všickni sešli
a do velkých ohavností vešli;
nemoh ani jednoho seznati
v dobrém státi:
Svědče, zdaliž to blátnovství není,
že tak bezprávně muj lid utiskají
ukrutně, nybrž jako chléb zžírají,
beze všeho soudu mých šetření
napravení?
Než staneťjim pejcha ta jich v brzcé,
když v nenadále strach sevře každého,
neb Bůh sám rodině spravedlivého
časně přispívá, jsa jejich strážce
i ochránce.
Načež oni nechtíc však patřiti
v posměch chudého kladou obcování,
že v Bohu maje všecko své douffání,
z toho nedá se nijakž svoditi,
odraziti.
Oby z Siona přišlo spasení
lidu Božímu z vězení těžkého,
tuť Jakob a Izrael předivného
okoušeti bude potěšení
bez skončení.
Divnou Boží slávu
nebesa v svém řádu
všem
Ano i obloha,
jak jsou Boží mnohá
dí
