Stránka:Kancyonál Cžeský.djvu/1009

k slávě jeho milosti
jenž od něho mají
zproštění všech ouzkostí.

Z nichž on sebral nejedný
od slunce východu
z stran půlnoční, polední
též i od západu;
ješto po pustinách
bloudíc města hledali
po neznámých cestách
a však nenalézali.

V tom žížně též i hladu
nemálo zkusivše
takměř že i ku pádu
v nich svadly jich duše;
když v také ouzkosti
volali k Bohu silně
on ze všech těžkostí
vytrh je neomylně:

K tomu po cestách přímých
je mile zprovodil
do měst k bytu příhodných;
škůdce jich vypudil:
Ti nech ať děkují
Pánu z milosrdenství
všem lidem zvěstují
divů jeho přemnožství.

Proto že on žížnivých
duše občerstvuje;
též i hladem ztrápených
hojně nasicuje;
jiní pak v okovách
vězení přetěžkého
smrti na se ve tmách
čekali dne každého.

Nebo zpurně se měli
k řečem Boha svého:
aniž slyšeti chtěli
rady nejvyššího
pročež pyšné jejich
srdce ráčil snížiti
aniž byl, kdo by z nich
moh se toho zprostiti:

A však když sou volali
v svém k Bohu ssoužení:
i hned dosahovali
svých všech bíd zproštění.
Nebo je z temnosti
sám ráčil vyvoditi
vazby pak pevnosti
mocně v nich přivoditi:

Ti ať Pánu děkují
vždy z milosrdenství
i všem vůbec zvěstují
divů jeho množství:
proto že měděnné
co nic slomuje brány
závory železné
před ním prší na strany.