6
řádným; od smrti Hennerovy (r. 1928) je předsedou první třídy. V Královské společnosti nauk byl již r. 1901 zvolen členem mimořádným a zůstává jím ku podivu do dnešního dne. Od r. 1898 je Pekař redaktorem Českého časopisu historického a od října 1904 předsedou Historického klubu, který, přetvořiv se podstatným příčiněním Pekařovým, ujal se rokem
1905 vydávání tohoto časopisu, jehož prvních deset ročníků vyšlo nákladem Bursíka a Kohouta. Čím se Historický klub stal za vedení Pekařova a co vykonal pro rozvoj naší vědy historické, netřeba na tomto místě vykládati. Vzpomeneme-li ještě delšího pobytu Pekařova ve Francii r. 1904 a jeho několika cest po Německu a Italii, jsou tím vyčerpány hlavní události vnějšího života Pekařova.
Pokusím se nyní vylíčiti vývoj Pekařovy činností historické, ponechávaje si na konec promluviti o myšlenkové stránce jeho osobnosti a díla. Jak se Pekař dostal k studiu historie, není mi přesně známo. Časný Pekařův zájem o ni možno přičísti mocným dojmům, které ve vnímavé a romantický naladěné duši mladého studenta vzbuzovaly četné historické památky jeho krásného rodného kraje. Snad v tom na mladého Pekaře působil i příklad jeho strýce (matčina bratra) J. M. Černého, novináře a tajemníka Českého musea, známého hlavně velikou publikací dokumentů k dějinám české politiky v l. 1848–61, vydanou s názvem „Boj za právo“. Jisté je, že Pekař neobyčejně brzy začal se zabývati pracemi historickými. V kvartě začal si vypisovati osudy hradů na Turnovsku z velikého německého díla Heberova o českých hradech a tvrzích. V kvintě sestavil na základě Hebera a jednoho článku v Památkách archaeologických historii zámku Hr. Rohozce. V septimě a oktávě pak již vážně pracoval v archivu mladoboleslavském, vypůjčoval si odtud kopiáře, účetní knihy a j. a opisoval velmi horlivě. Tak se stalo, že první historické práce Pekařovy vznikly dříve, než byl zasažen odbornou přípravou historickou na universitě. Z nich byla nejdříve uveřejněna dosti obsáhlá a opravdu cenná rozprava „Mistr Jiřík Kezelius Bydžovský“ vyšlá (v Památkách archaeologických XIV.) na podzim roku 1888, takřka ve chvíli, kdy Pekař vstupoval na universitu. Pekař tu podává o zajímavém a sympatickém mistru Kezeliovi, jenž svými osudy, svým náboženským smýšlením, (byl stoupencem České konfesse) a svým rozhodným a uvědomělým češstvím byl blízký známému původci znamenitého díla „O státě českém“ M. Pavlu Stránskému, zprávy čerpané jednak z díla Kezeliova, jednak z knih archivu mladoboleslav-
