4
1930 začal těmito pádnými slovy: „I kdyby profesor Pekař ve svých konservativních výpravách došel k názorům ještě nepřijatelnějším, než vyslovil v předvečer své šedesátky, nezměnilo by to nic na skutečnosti, že je mezi českými dějepisci zjevem nejmohutnějším. Snad ho někteří jeho vrstevníci předčí všestrannější erudicí, kritickou střízlivostí nebo důkladností ve sbírání pramenné látky, ale pokud se týče historického posvěcení Pekař zaujímá mezi žáky tak zvané Gollovy školy místo jedinečné.“ Obávám se, že Slavík ani v této věci nedojde souhlasu Pekařova, ale přes to nerozpakuji se mu v tom plně přisvědčiti, a jsem jist, že se mnou učiní to veliká většina jak našich historiků a to i těch, kdo se v mnohém rozcházejí s názory Pekařovými, tak naší vzdělané veřejnosti, pokud se zajímá o naše dějepisectví a o veliké otázky naší dávné i nedávné minulosti. Neboť zajisté nikdo jiný z našich žijících historiků nedal nám děl tak oplývajících novými postřehy a poznatky o našich dějinách, tak svérázných svým pojetím, tak překypujících životností a myšlenkovým i citovým vzletem, psaných tak skvělým, svěžím, jasným a názorným slohem; nikdo jiný nevzbudil v naší veřejnosti tolik širokého i hlubokého zájmu, tolik souhlasu i odporu svými projevy o základních otázkách našeho národního života, podmaňujícími svou odvahou i mravní opravdovostí, nikdo jiný nedobyl si doma i v cizině mezi svými ctiteli i odpůrci tolik autority osobní i vědecké.
To vše činí mi neobyčejně radostným i čestným úkol promluviti o Pekařovi a jeho dosavadní činnosti, ale také jej nemálo ztěžuje. Neboť vnitřní bohatství a mnohostrannost Pekařovy osobnosti a jeho díla jsou tak veliké, že nebylo by snadno plně je vystihnouti jedinou přednáškou, i kdyby mohla býti založena na důkladnějším a soustavnějším prostudování všech prací a projevů Pekařových, než můj dnešní proslov, nucený spoléhati více na osobní vzpomínky, dojmy a postřehy, jež se mi v mysli nastřádaly z dlouholetého přátelského styku s Pekařem a pozorného sledování jeho vědecké i jiné veřejné činnosti takřka od jejích začátků. Snad právě to dodá trochu ceny mému proslovu, který ani zdaleka nečiní nárok na to, aby byl pokládán za konečný soud o Pekařově životním díle.
Nejprve několik slov o vnějším běhu Pekařova života.[1] Všem, kdo Pekaře dost málo znají z jeho života i z jeho prací,
- ↑ O svém životě Pekař sám leccos prozradil v rozličných svých spisech a statích. Také napsal dvě krátké črtky vzpomínkové. R. 1908 vyšlo
