střed moře námořníka ze ztroskotané lodi. Sedí na pramici a nemá na sobě než modré plátěné kalhoty s párem šlí (nezapomeňte na šle, miláčkové) a při sobě velký nůž zavěrák. Ale bude ti jen na prospěch, zvíš-li, že je to člověk bystrého zraku a důvtipu.«
A tak tedy plula velryba a plula, jak nejrychleji dovedla, k padesátému stupni severní šířky a čtyřicátému stupni západní délky, a tu prostřed moře na pramici našla osamělého, opuštěného námořníka-trosečníka, jenž neměl na sobě než pár modrých plátěných kalhot, pár šlí (je vám obzvláště si zapamatovati šle, miláčkové) a při sobě velký zavěrák. Nohama máchal se ve vodě (Jeho maminka mu dovolila se šplíchat, jinak by toho nebyl činil, protože to byl člověk bystrého zraku a důvtipu).
A tu velryba rozevřela tlamu dokořán a dokořán a dokořán, až se skorem dotýkala ocasu a spolkla námořníka-trosečníka i pramici, na které seděl, i modré plátěné kalhoty a šle (na které nesmíte zapomínat), i velký zavěrák. — Spolkla všechno a uložilo do své tmavé, teplé vnitřní špižírny, a pak si — takhle — olízla pysky, a otočila se třikrát na ocase.
Ale jakmile se námořník, člověk bystrého zraku a důvtipu, ocitl doopravdy ve velrybí teplé, tmavé, vnitřní spižírně, jásal a skákal, trkal a strkal, skotačil a křepčil, hučel a hlučel, kopal a kousal, podlízal a poskakoval, proháněl se projížděl, krčil se a hopkoval, plakal a vzdychal, volal a škrábal, dupal a cupal a tančil dudáka, kde tančiti neměl,
