I řekl Ethiop k paviánu: »Můžeš mi říci, kde nyní bydlí zdejší pravěká zvířena?« (Bylo to doslova totéž, jako předešlá věta, ale Ethiop používal vždy dlouhých slov. Byl dorostlý.)
A pavián přikývl. On věděl.
I řekl pavián: »Zvěř odešla na jiná místa a radím ti, levharte, abys co nejdříve také místo změnil.«
A Ethiop řekl: »To je vše velice krásné, ale rád bych věděl, kam se vystěhovala pravěká zvířena ?«
Tu řekl pavián: »Pravěká zvířena spojila se s pravěkou květenou, protože byl nejvyšší čas ke změně, a mou radou je, Ethiope, abys se co nejdříve změnil.«
Uvedlo to levharta i Ethiopa ve zmatek, ale dali se hned na cestu, aby se poohlédli po pravěké květeně. Po mnoha dnech uzřeli ohromný vysoký, hustý les, plný kmenů stromových, postříkaných, potečkovaných, postrakatělých, sežíhaných a kříž na kříž zpruhovaných stíny. (Vyslovte to zčerstva nahlas a poznáte, jak velice stinným ten les asi byl).
»Co to?« řekl levhart, »že tu je taková tma a přec takové množství světelných skvrn ?«
»Nevím,« řekl Ethiop, »ale snad je to ta pravéká květena. Cítím žirafu a slyším žirafu, ale nevidím jí.«
»To je zvláštní, « řekl levhart. »Myslím, že je to tím, že jsme sem vešli ze slunce. Cítím zebru a slyším zebru, ale nevidím ji.«
»Počkej trochu,« řekl Ethiop. »Je tomu již dlouho, co jsme je honili. Snad jsme zapomněli, jak vypadají.«