A přece! Agenti policejní nemohli ničeho nalézti — mimo mřížku, kterouž hr. Zathmar nezničil, poněvadž se mohlo státi, že by jí musil někdy ještě použiti. A na neštěstí právě tato mřížka měla se státi důkazem, svědčícím proti spiklencům, kteří nemohli používání její vysvětliti ničím jiným, než že vedli tajnou korespondenci.
Hlavně však — což vězňové věděti dosud nemohli záleželo vše na opisu šifrovaného lístku, kterýž Sarkany dle úmluvy se Silasem Toronthalem doručil guvernéru terstskému, když byl smysl jeho písmem srozumitelným napsal.
Avšak lístek ten stačil, aby na základě jeho vznésti se mohla na zatčené obžaloba pro zločin proti bezpečnosti státu. A více nebylo potřebí, aby hrabě Sandorf a přátelé jeho postaveni byli před soud výjimečný — vojenský, jenž provésti měl líčení dle obvyklých způsobů vojenských. Vše bylo tedy činem zrádce a ten nebyl daleko. Tím však, že dal se zatknouti, aniž slova pronesl, že dal se souditi i odsouditi, očekávaje ovšem, že později mu bude milost udělena, dovedl zrádce odvrátiti veškeré podezření od sebe. Tak dovedl Sarkany úkol svůj provésti — a sice vážně, jak uměl to při všech příležitostech.
Hrabě Sandorf však, oklamaný tímto padouchem — a kdo na jeho místě by jím nebyl oklamán? — byl odhodlán učiniti vše, by jej zbavil sebe menšího stínu viny.
Nebude mu nesnadno — soudil — dokázati, že Sarkany neměl žádného účastenství ve spiknutí, že to byl pouhý účetní, jenž uveden byl právě před tím do domu hraběte Zathmara a jemuž bylo uloženo, zabývati se toliko osobními záležitostmi Sandorfovými, které spiknutí nikterak netýkaly.
Hrabě Sandorf hodlal se po případě dovolati i svědectví bankéře Silase Toronthala, aby nevinu svého zřízence dokázal. Nepochyboval proto, že Sarkany sproštěn bude obžaloby, že se spiknutí súčastnil neb že o něm věděl, bude-li obžaloba vůbec vznesena, což hraběti Sandorfu nezdálo se dosud jistým.
Rakouská vláda neměla o celém spiknutí a hnutí žádných zpráv jiných: znala toliko spiklence v Terstu zatčené. Jich stoupenci a spoluviníci v Uhrách a Sedmihradsku byli úplně neznámí. Důkazu jich spoluviny nebylo lze vůbec nalézti.
Hrabě Ladislav Zathmar, Matyáš Sandorf a Žtěpán Bathory nemohli býti tedy v této příčině znepokojeni. Co jich se týkalo, byli odhodláni popříti vše, aspoň pokud by jim nebyl předložen nebo proti nim uveden pádný důkaz očividný a nepopíratelný.
V tomto případě dovedli by obětovati svůj život. Jiní ujali by se v dobách příštích zmařeného nyní jich díla. Věc neodvislosti
