svých služeb. Karpena přivedl tudíž doktora Antekirtta opět na stopu Sarkanya, podle které dále bezpečně mohl pátrati.
„Víš, k jakému účelu Karpena muže ty najímá?“ tázal se Pointe Pescada.
„Pro lupičskou četu, jež znepokojuje Sicilii.“
„Sicilii? Ano, tam nepochybně jest dějiště jejich činnosti! … Avšak v kterém kraji?“
„V části východní, v území mezi Syrakusami a Katanií.“
Nebylo pochyby, pravá stopa byla nalezena.
„Jak dověděl jsi se o tom všem?“
„Od Karpeny samého, jenž mne považuje za svého přítele, a kteréhož Vaší Milosti vřele doporučuji.“
Doktor Antekirtt odpověděl pokynem hlavy a dodal po chvíli:
„Nyní můžeš vrátiti se na loď a odíti se v oblek poněkud slušnější.“
„Nemohl bych se k tomu odhodlati, poněvadž tento nejlépe se mi hodí.“
„A proč?“
„Poněvadž mám čest býti jedním z banditů v četě řečeného Zirona!“
„Příteli, měj se na pozoru,“ pravil doktor Antekirtt, „vydáváš hrou tou život svůj v nebezpečí.“
„Činím tak ve vašem zájmu, pane doktore,“ odvětil Pointe Pescade, „a jsem tím vám povinen!“
„Hodný hochu!“
„Jsem však také zlomyslným, a ničemové oni zakusí této mé zlomyslnosti, ač nechci se již předem chlubiti…“
Doktor Antekirtt pochopil, že za okolností takých Pointe Pescade mohl by velice prospěti jeho záměrům. Obratným jednáním svým získal si důvěry Karpenovy takou měrou, že mu tento svěřil i své tajemství. Bylo proto radno nechati Pointa Pescada jednati dále.
Když byli as pět minut hovořili, rozloučili se doktor Antekirtt a Pointe Pescade, nechtějíce, aby někdo nepovolaný je spolu spatřil. Pointe Pescade ubíral se po nábřeží senglejském a na konci jeho najal lodici, kterou dal se dopraviti opět do Manderaggia.
Mezi tím vrátil se doktor Antekirtt na palubu své parní yachty. Tam sdělil Petru Bathorymu vše, co se od Pointa Pescada dověděl. Uznal za vhodné oznámiti i Kapu Matifuovi, v jak nebezpečný podnik Pointe Pescade v zájmu dobré věci se uvázal.
Obr sklonil pouze hlavu a asi třikráte otevřel a zavřel opět mohutné ruce, řka sám sobě polohlasem:
