Petr Bathory dychtivě naslouchal slovům doktorovým. Byl pohnut tak, jako kdyby slova ona byla vycházela z hrobu. Ano, byl to doktor Antekirtt, jenž tak mluvil! Vůči Petru opustila doktora Antekirtta obyčejná chladnost jeho, i otevřel mu celou duši svoji, ukázal se mu takým, jakým vskutku byl — což po tolik let skrýval! Neřekl však dosud ničeho o tom, co Petr tak toužebně přál si zvěděti, totiž o svých záměrech, při nichž mladý muž měl mu přispěti.
Co dosud doktor vyprávěl o smělé své plavbě přes moře Jaderské, bylo pravdivo do nejmenších podrobností; způsobem takto vylíčeným přibyl zdráv a zachráněn do Brindisi — od doby té však měl hrabě Sandorf pro všechny býti mrtvým.
Doktor, když byl zvěděl o popravě svých přátel, přál si opustiti Brindisi neprodleně. Město toto jest jen přístavem průvozním. Kdož odejeti chce do Indie, vstupuje tu na lodi, kdož pluje odtamtud do Itálie a Evropy, vystupuje zde. Město bývá obyčejně pusto; živo jest zde jen as dva dny v týdnu, kdy velké lodi zde zakotvují, a zvláště když se tu staví parníky známé anglické společnosti paroplavební „Peninsular and Oriental Company“. Leč v takých dnech mohlo by se státi, že by uprchlík z věže pazinské byl poznán, a ač se pro svůj život ničeho neobával, záleželo mu na tom, aby nebyl poznán a aby byl za mrtvého považován.
Dva dny po příjezdu svém do Brindisi doktor procházeje se pod terasou, již ovládá sloup Kleopatřin, uvažoval veškeré tyto okolnosti a přemítal, jakým způsobem měl by z Brindisi odjeti. Pro příští život svůj byl již pojal pevný záměr. Hodlal odebrati se do zemí východních a tam vědomostmi získati si veliké jmění, jež by mu i dostatečnou moc k vykonání úmyslů jeho propůjčovalo. Nechtěl však odejeti po některém z hlavních parníků, kteréž sprostředkují spojení s pobřežím maloasijským a na nichž byl by se setkal s cestujícími všech národností. Přál si odplouti do Malé Asie po některé z méně nápadných lodí, kterých však v Brindisi by nalézti nemohl. Odejel proto ještě téhož večera drahou do Otranta.
Za půl druhé hodiny dojel vlak do města toho, ležícího téměř na konci poloostrova italského na průlivu, jenž tvoří vchod k moři jaderskému. Tam smluvil se doktor o cenu přeplavní s majitelem jisté malé lodi, jež vezla do Smyrny albánské koně, kteříž nemohli v Otrantu kupců nalézti.
Druhého dne vyjela loď z přístavu a doktor viděl mizeti na obzoru maják na Puntě de Luca, posledním to výběžku poloostrova. Po plavbě několikadenní, při níž neudála se žádná příhoda, minula
