její. Tím jen, že náhodou rodem svým — po matce — byla Maďarkou, nedaly by se city ty vysvětliti, Silas Toronthal pak zajisté jí je nevnukl — vznikly a klíčily tudíž v duši její, tak jako klíčí vůbec v každé duši šlechetné a pro vše krásné nadšené.
Tím lze si vysvětliti zajisté i náklonnost, jaká mezi Petrem Bathorym a Savou Toronthalovou, dušemi tak příbuznými, ihned při prvém setkání byla vznikla. Pouhý rozmar osudu, jenž v život bankéřův zasáhl, seznámil navzájem obě tyto mladé bytosti.
Savě bylo sotva dvanáct let, když kdysi někdo před ní, ukázav na Petra, pravil:
„Je to syn člověka, jenž zemřel pro svoji vlast, pro svůj národ maďarský!“
A od té chvíle upomínka na Petra nemohla vymizeti z duše dívčiny.
Oba vzrůstali, a Sava myslila stále na hocha onoho, jenž sám o tom netušil. Viděla jej vždy tak vážného a zamyšleného!
Byl chud, jak věděla, avšak pracoval zajisté a snažil se, aby stal se hodným otce svého, o jehož osudu Sava záhy zvěděla.
Ostatní jest nám známo — víme již, jak i Petr Bathory později byl okouzlen pohledem Savy, jejíž povaha — jak tušil — příbuzná byla povaze jeho. Mladá dívka nevěděla tehdy snad dosud, jak nazvati cit, jenž v duši její klíčil, avšak Petr ji miloval již láskou vřelou a hlubokou, kterou konečně i ona sdílela.
Jest nám tudíž známo skorem již vše, co se Savy Toronthalovy týče, zbývá říci již jen několik slov o poměru jejím k matce i otci. Naproti otci svému chovala se Sava vždy nejvýše zdrželivě. Bankéř nikdy nedal se strhnouti k zřejmým projevům otcovské lásky, a dcera jeho nikdy něžně ho nepocelovala. Snad na jedné straně byla to přirozená chladnost a bezcitnost, na druhé straně byla však příčinou zdrželivosti té neshoda v náhledech a různost povahy. Sava chovala k Toronthalovi úctu, jakou dívka k otci má míti — nic však více. Ostatně ponechával jí bankéř úplnou volnost jednání, nevytýkal jí některé její názory a nepřekážel jí v díle dobročinnosti, jež často i ze svého měšce podporoval, ovšem jen, aby tím pozornost na se obrátil. U něho příčinou chladného poměru byla hlavně lhostejnost, u dívky však spíše tajný odpor proti otci a povaze jeho.
Vůči paní Toronthalové chovala však Sava city zcela jiné. Ač žena bankéřova musila se vůli chotě svého, jenž k ní nejevil něžnosti ni úcty, ve všem podřizovati, byla přece v nitru svém
