cizinec onen na loď v Brindisi. Avšak přicházel z Itálie horní nebo dolní? Kdo mohl to věděti?
V pravdě přicházel však Sarkany ze Syrakus. Obdržev depeši Maročanky, opustil ihned Sicílii, aby se odebral do Kotoru.
Kotor totiž předem již smluven byl mezi oběma za místo dostaveníčka, a v něm Maročanka, ukončivši, jak se zdálo, úkol svůj v Dubrovníku, pána svého měla očekávati.
Cizinka ta skutečně dlela zde již na nábřeží, očekávajíc příjezd parníku. Doktor Antekirtt zpozoroval ji též a viděl, jak Sarkany k ní přistoupil, ano slyšel i jak pronesla k němu arabským jazykem slova:
„Byl již čas!“
Sarkany odvětil jen pokynem hlavy. Obstarav po té dovoz zavazadel svých do celnice, pokynul Maročance, aby jej následovala směrem na právo podél hradeb městských, tak aby nemusili vstoupiti do města branou „mořskou“.
Doktor Antekirtt okamžik váhal. Unikne mu Sarkany? Má jej následovati?
Obrátiv se, spatřil Kapa Matifu, jenž klidně pozoroval, jak cestující loď opouštějí a opět do ní vstupují. Pokynul mu a obr ihned přikvapil.
„Kape,“ pravil mu, ukázav na cizince, jenž se s Maročankou právě vzdaloval, „vidíš onoho muže?“
„Ano!“
„Kdybych ti řekl, abys se ho zmocnil, učinil bys tak?“
„Ano!“
„A přemohl bys ho, kdvby se bránil?“
„Ano!“
„Pamatuj však, že jej chci dostati do svých rukou živého!“
„Ano!“
Kap Matifu, jak viděti, nemluvil příliš mnoho, odpovědi jeho byly však za to tím jasnější. Doktor viděl, že se může spoléhati na něj. Nechť obdrží rozkaz jakýkoli, vykoná jej zajisté.
Co se Maročanky týče, mohla se tato pevně svázati a kamsi na místo méně navštěvované pohoditi. Nežli byla by mohla lid pobouřiti, Sarkany byl by již na palubě „Elektriky“.
Temnota, ač nebyla ještě úplnou, usnadnila by tím více provedení záměru toho.
Sarkany a cizinka kráčeli zatím dále kol hradeb městských, nepozorujíce, že jsou sledováni. Nemluvili spolu. Nechtěli zajisté rozhovořiti se, dokud by nebyli na místě bezpečném. Přišli takto
