„Povolání mé toho vyžaduje. Pomyslete si, pane doktore, že při vchodu k aréně naší stojí veliký, stydlivý nemotora, jinak však dobrák člověk, jenž vždy uši rozpaky svěsí. Za hodinu naházelo by mu obecenstvo, tropíc si z něho posměch, na hlavu více jablek, než by jich mohl za celý život snísti. Proto musím býti aspoň já vždy veselé mysli a míti vždy nějaký vtip po ruce.“
„A Kap Matifu?“
„Ó, Kap Matifu jest vážnější i rozvážnější, žije spíše uvnitř, v myšlenkách!“ odvětil Pointe Pescade, poklepávaje příteli svému přátelsky na ramena, tak jako činíme koni, chceme-li mu zalichotit.
„Jeho zaměstnání toho vyžaduje! Pohrává-li si někdo s břemenem padesáti liber těžkým, musí býti velice vážným. Zápasí-li, nezápasí pouze rameny, nýbrž i hlavou! A Kap Matifu zápasil vždy — i s bídou. A přece jej tato ani k zemi dosud neporazila.“
Doktor Antekirtt naslouchal se zřejmým zájmem slovům malého muže tohoto, pro nějž osud měl vždy jen chvíle krušné a jenž přece z ničeho jej nevinil. Doktor poznával, že muž tento jest stejně dobrosrdečným jako důvtipným, a tázal se sama sebe, čím by se byl mohl státi tento ubožák, kdyby od kolébky již nebyl trpěl nedostatkem prostředků hmotných.
„A kam hodláte se odtud odebrati?“ tázal se
„Stále ku předu — na zdař bůh!“ odpověděl Pointe Pescade.
„Náhoda není vždy špatným vůdcem a celkem zná dobře cesty. Obávám se jen, že odlákala nás přece příliš daleko od vlasti — od našeho Provençalska. Leč jsme tím sami vinni! Měli jsme se dříve vždy náhody otázati, kam nás zavede!“
Doktor Antekirtt pozoroval oba akrobaty mlčky opět delší chvíli.
Po té tázal se znovu:
„Co tedy mohu, přátelé, pro vás učiniti?“
„Nic, pane doktore,“ odvětil prostě Pointe Pescade, „ano, zhola nic!“
„Nepřáli byste si vrátit se nyní do Provençalska a uzříti opět rodný svůj kraj?“
Oči obou akrobatů náhle zazářily.
„Mohl bych vás tam dopraviti,“ dodal doktor Antekirtt.
„To by bylo výtečné! překrásné!“ vzolal Pointe Pescade uchvácen radostí.
A po té obrátiv se ke svému druhu, děl:
„Hochu, chtěl bys i ty vrátit se do domova?“
„Ano, Pointe Pescade, kdybys také ty se vrátil…“
„Leč čím se budeme pak zabývati? Čím se uživíme?“
