obracjee se ke třem statným hochům mohutných plecí, kteří naň udiveně pohlíželi.
Avšak mládci tito neměli za vhodné, zkusiti sílu svoji v tomto zápase, byť mohl býti i sebe čestnějším pro odpůrce obrovy.
Pointe Pescade, nevida nikde ochoty, prohlásil konečně, nemá-li nikdo odvahy, že podstoupí sám zápas se svým druhem! Ano, „síla měřiti se bude s obratností!“
„Jen dále, pánové, vstupte jen!“ opakoval Pointe Pescade skorem již bez dechu. Uvidíte, co nikdy jste ještě neviděli! Pointe Pescade a Kap Matifu v křížku! Oba dvojčata provençalská! Ano … dvojčata … nikoli však téhož věku, ni téže matky! … Hle, jak jsme si podobni: Já zvláště!“
Jakýsi mladý muž zastaviv se před budkou, naslouchal pozorně sevšednělým šprýmům kejklíře až do slova posledního.
Tento muž, sotva dvaadvacet let starý, byl postavy více než prostřední. Pěkné rysy tváře jeho, v nichž jevily se stopy práce únavné, i vážný výraz svědčily o povaze hloubavé, jež snad se otužila ve škole utrpení. Jeho černé oči, plný, avšak krátký vous, ústa, nezvyklá úsměvu, avšak výrazná a černý, pečlivě upravený knír svědčily na sto kroků, že muž tento jest Uhrem a že v žilách jeho krev maďarská převládá.
Byl prostě oděn, a sice v oblek moderní, aniž však v tomto bylo zříti snahu, říditi se poslední módou. Jeho chování vylučovalo každý omyl: mladík tento dospěl již v muže, naslouchal, jak řečeno, pozorně slovům Pointa Pescada. Viděl, jsa pohnut tím, jak se tento zbytečně namáhá, by diváky přilákal. Poněvadž sám dosti vytrpěl, nemohl dívati se lhostejně na bídu jiných.
„Jsou to dva Francouzi!“ děl sám k sobě. „Ubožáci! Nevydělali dnes dosud zajisté ničeho!“
I namanula se mu myšlenka, aby jim byl sám „obecenstvem“ — ovšem obecenstvem platícím. Vstupné jeho bude ovšem pouhou almužnou, myslil si, leč přece nikoli almužnou zřejmou a přijde oběma mužům zajisté velmi vhod.
Přistoupil tudíž ke dveřím, totiž ke kusu plátna, jež musilo se nadzdvihnouti, chtěl-li někdo vejíti do ohražené prostory.
„Vstupte, pánové, vstupte!“ volal opět Pointe Pescade. „Představení počíná!“
„Avšak, jak vidím … jsem sám!“ pravil mladý muž přívětivé.
„Praví umělci, pane,“ pravil Pointe Pescade hrdě, „nehledí tak na to, kolik jest obecenstva přítomno, jako na to, jakým obecenstvo jest!“
