od zálivu terstského moře prostírá, jako by se měla objeviti náhle loď, jež by jim měla štěstí přinésti.
„Kolik jest hodin?“ tázal se Zirone nářečím italským, jímž průvodce jeho mluvil právě tak plynně jako jinými řečmi a nářečími na pobřeží středozemínho moře zdomácnělými. Sarkany neodpověděl.
„Jakým jsem hlupákem!“ prohodil Sicilan, „blíží se právě doba, v níž začíná se ozývati hlad u toho, kdož zapomněl snídati!“
Členové různých národností rakouských, živlové slovanští a italští, jsou v této části říše rakouské smíšeni tak, že nevzbuzovalo to u nikoho pozornosti, kdož viděl spolu státi ony dvě osoby, ač bylo zjevno, že jsou v městě onom cizinci. Mimo to nemohl nikdo tušiti, že kapsy jejich jsou prázdny, neboť kráčeli na pohled velmi hrdě ve svých pláštích, jež jim sáhaly až po kotníky.
Sarkany, mladší z nich, prostřední, avšak dobře rostlé postavy, libých pohybův a způsobů, byl pětadvacet let stár. Jmenoval se Sarkany, nic víc — křestního jména neměl. A nebyl vskutku ani křtěn, jsa Afričan rodem, odkudsi z Tunisu neb Tripole. Ač byla pleť jeho tmavohnědá, podobal se pravidelnými tahy svými spíše bělochu než tmavému domorodci africkému.
Může-li nás kdy tvář zmýliti, bylo tomu u Sarkanyho. Jen pozorovatel velice bystrozraký byl by z těchto pravidelných rysů tváře, z očí tmavých a krásných, nosu úměrného a z úst pěkného tvaru dovedl vyčísti potměšilou povahu mladíkovu. Žádný skorem zrak nebyl by dovedl v nehybné jeho tváři vypátrati známky opovržení a odporu, jakéž stálý boj proti zákonům společnosti obyčejně do tváře vrývá. Tvrdí-li znalci tváří lidských — a ve většině případů jest tvrzení jejich pravdivé — že každý, přes nejobratnější svou přetvářku přece výrazem tváře se prozrazuje, vyvrátil by aspoň Sarkany jejich tvrzení. Kdo ho viděl, nemohl ani tušiti, jakým jest, čím jest, neb jeho zjev nebudil u nikoho nepřemožitelného odporu, jaký v nás vzbuzují zlosynové, a přece byl jedním z nejhorších.
Jakým bylo dětství Sarkanyho? Kdož to mohl věděti? Ovšem že asi životem dítka opuštěného, vyvrženého! Kým a jak byl vychován? V jaké peleši tripolské živořil as v prvých letech svého mládí? Čí pozornost a péče zachránila jej před četnými, záhubnými chorobami nepříznivého podnebí tripolského? Nikdo nedovedl dáti na otázky tyto odpověď, snad ani on sám; narozen náhodou, náhodě ponechán, žil dále snad jen náhodě! Sarkany dovedl si však v mládí svém získati jakési praktické vzdělání, děkoval za ně ovšem
