likráte na tu dobu mnohé svobodomyslné slovo. Jedenkráte zavadil i o konštituční vládní zřízení. My arci neznali jsme význam slova konstituce, neb toho času bylo slovo konstituce ještě v Rakousku cizé, a ku konci jeho řeči pravil: „Kdybychom my měli alespoň takovou konstituci jako Belgie.“ Jedenkráte byla řeč o vzdělanosti starých národů, nato se zamlčel a s bolným hlasem pronesl se: „Římané zahynuli, Řekové zahynuli i snad také my zahyneme“, nato sklopil oči k zemi, zavřel knihu a nepromluvil více ani slova. Význam jeho tváře při této příležitosti utkvěl mně v paměti až po tuto dobu. Jungmann měl ve zvyku v rhetorice přidávat k osobním jmenám koncovky latinské a titulovat nás „pane“, tak mě vždy jmenoval „dominus Němecius“ i na vysvědčeních stálo u každého „dominus“, na čemž jsme si co akademický občané nemálo zakládali, již od poesie byli jsme akademický občané, skládali co takovi na „leges academicorum“, které každému byly doručeny a které až dopodnes chovám na památku, slib se slovy „juro et promitto“.
Po skončení gymnasií vstoupil jsem z roku 1823 na 1824 na filosofické střídy do tak zvané lojiky. Toho času byla filosofie na universitě
22
