předchůdce a předsedal zde soudům i sněmům zemským.
Ve válkách husitských prokázali se Olomučané co zjevní nepřátelé Husitů, což více připsati se může národní nenavisti Němců proti Čechům, než přítulnosti k víře katolické, poněvač později k protestantismu, jenž vyšel z Německa, přilnuli. R. 1453. shořela opět polovice města; roku následujícího musili se Židé z Olomouce vystěhovati. Tož stalo se nepochybně popuzením Jana Kapistrána, mnicha bernardinského, který se 19 dní v Olomouci zdržoval a tu ohnivá kázání držel. Židé musili domy své na Předhradí opustiti, je i se synagogou a hřbitovem křesťanům odevzdati. Tu kdež byla synagoga židovská, vystavena jest pak kaple Božího Těla.
Za krále Jiřího z Poděbrad, jenž Olomouci zvláště příchylen byl, dělo se v Olomouci více důležitých schůzek s uherským králem Matiášem, kterýžto věrolomný král, jakkoli byl zetěm Jiříkovým, jemu množství obtíží a překážek natropil, při čemž se obyvatelé Olomouce nevalně vyznamenali nevěrností svou k panovníků vlastnímu.
Za krále Vladislava II. nástupce Jiřího z Poděbrad přišel do Olomouce prvni knihtiskař Kunrat Baumgarten, který zde na začátku 16. stol. několik latinských knih vytiskl a r. 1502. opět z Olomouce odešel. Okolo r. 1538 ale zřízena jest v Olomouci stálá knihtiskárna Janem Olivetským. Téhož času také založená jest v Olomouci papírna, v níž dělán papír s erbem městským s nápisem „Olomunz“ a rokem.
Za krále Ludvíka počaly a za císaře Ferdinanda I. pokračovaly rozmíšky náboženské, neboť
