Když tuto starou Rohelskou branou na bělidla vykročíme a touto dlouhou ulicí dále se ubíráme, uzříme v levo:
C. k. celnici a sběrací pokladnu v č. 52., dále v pravo:
Měšťanskou vinopalnu č. 25., budovu starožitnou, vícekrát přestavovanou, kterou měšťanstvo r. 1853 od jistého Antonína Paula ukoupilo. Dům ten nese v průčelí znak Jesuitský „in hoc signo vinces“ z r. 1680 a v prvním nádvoří tesaný kamenářský erb z r. 1729.
První Českou národní knihtiskárnu doby nové č. 19., založenou † Karlem Procházkou r. 1870., neboť první tiskárnu v Olomouci založil již Olomucký biskup Protasius Černohorský z Boskovic r. 1466., která zajisté také byla Česká, neboť se v ní v dobách pozdějších i mnohá Česká díla vydala, jako: „Kniha o vodách hojitelných v Teplicích Moravských“, a Paprockého: „Zrcadlo markrabství Moravského“, ozdobené erby pánů a rytířů; a poněmčila se nepochybně teprv po bitvě bělohorské, neboť až do té doby jevila Olomouc rozhodný ráz Český, jakkoli množství obyvatelů německých čítala.[1]
Direkci ženijní č. 17. s prostrannou vojenskou jízdárnou. V tomto domě bývala do r. 1847. akademie stavů Moravských.
Českou národní školu č. 15., zbudovanou r. 1875. nákladem matice školské a jiných dobrodinců, stojící na místě, kdež býval někdy hřbitov, jak někteří tvrdili židovský, neboť se vykopalo při kopání základů množství lidských kostí a všelikých podivných okras.
- ↑ Šembera uvádí za prvního knihtiskaře v Olomouci Němce Konráda Baumgartena, jenž prý se zde usadil r. 1501., r. 1502 ale opět odešel. Stálou knihtiskárnu zařídil však v Olomouci teprv r. 1538. Jan Olivecký. Tiskárny r. 1466. a r. 1501 zřízené byly tedy toliko dočasné. R. 1547. byl Olomuckým knihtiskařem Norimberčan Günter a 1572. Jan Milichthaler.
