Kolem kostela pnula se úhledná hřbitovní zeď, na níž 12 od zdejších sochařů Winterhaldera a Zonnera pracovaných pěkných soch stálo, z kterých po zrušení kostela dvě, socha spasitelova a socha Matky Boží do vyklonků průčelí kostela sv. Michala se přenesly, ostatní rozdaly. Kazatelna z r. 1614. byla prý velmi pracně a uměle dělána a sochami ozdobena. Zkrátka, celý kostel jevil skvělý a štědrý náklad. R. 1787. zavřen a r. 1839. rozbořen jest.
3. Kostel sv. Blažeje na Blažejském náměstí nedaleko kláštera Voršilinek; jeden z nejstarších kostelů Olomuckých z dob romanských, jehož původ s jistotou udati nelze. Tato budova měla podobu nepravidelného sedmihranu, zdi dole z neotesaných hrubých balvanů vystavené, stlačené klenutí spočívající na šesti neforemných velmi tlustých pilířích, mezi nimiž jeden jedenáct kroků šířky měřil, 11 úzkých gotických a několik čtverhraných oken v sakristii, vysokou zvonici s třemi zvony. Dle úsudku znalců náležela stavba původní velmi staré době, snad dokonce do posledních let osmého aneb prvních let devátého století. Celá budova spočívala na nerovném pahrbku, který na jedné straně částku zdi zakrýval a měla uvnitř několikero oddělení, jichž pravý účel udati nebylo snadno. Zkrátka, byla to budova velmi památná a zajímavá; protož velice litovati musíme, že se, jsouc ještě v stavu dobrém, dle uzavření městského magistrátu k vůli pouhému získání místa r. 1840. zbořila. V dobách starších byla kostelem farním, v šestnáctém století kostelem pod obojí, po bitvě bělohorské filialním kostelem sv. Mořice, až jej císař Josef II. zrušil; načež se stal obecním skladištěm pro trhové krámy. Profesor Vietz porovnal jej s prastarým kostelem sv. Ruprechta ve Vídni, jehož založení do doby Karla Velikého sahá.
