nedůstatek peněz papírových k zásilkám, že i naddavek na ně se platíval. Taktéž platíval se naddavek na Rakouské cenné papíry, jež světového požívaly kreditu.
Sotva ale, že ústava se provolala, počaly se tratiti peníze stříbrné z oběhu a než minuly dva měsíce, byl jich nedostatek takový, že veškeren obchod váznouti počal, neboť i drobné peníze z oběhu mizely. Z toho povstaly veliké peněžné zmatky. Nedůstatek drobných peněz vyvolal na nevyhnutelné dodávky všeliké peněžné poukázky, jež nejprvé továrníci a velkoobchodníci, pak ale každý nepatrný obchodník vydávati počal. Jelikož to dobrá byla špekulace, zaopatřiti sobě bezúročný kapitál do živnosti, zaplavily takové poukázky, jež zněly na 1, 2, 3, 4, až do dvaceti krejcarů, celý veřejný trh, a jelikož z nouze každý je přijímal, získaly sobě veřejný kredit — aniž všímáno, kdo jich ručitelem, jen když zřejmá byla číslice značící hodnotu.
Byl to lehkovážný úvěr! Ale stále měnící se oběh u dodávání jich na bankovky, poněvač pouze drobné peníze zastupovaly, zamezoval veliké nahromadění a obavu znamenitější ztráty. Tuť teprv vidělo se, jak mnoho drobných peněz k malému obchodu třeba. Kolovalo jich v Čechách a na Moravě na miliony.
Jakkoli obchody tím oživly, neboť žádný nevážil sobě peněz takových, přece nebyla věc v pořádku a vláda snažila se všemožně takový nešvár zameziti, ale marně. Vydala tedy sama papírové dvouzlatky a zlatky, aby vyměňování ulehčila, konečně i stříbrné šestikrejcary, měděné 3, 2 a krejcary. I to nezpomohlo, až konečně kruté zakročení a vydání státních malých desíti a 6 krejcarových poukázek, po dlouhých dvou letech zmatkům těm učinilo konec.
Zmatky tyto sice pominuly, ale důvěra v Rakouské papíry dlouhá leta ještě se nenavrátila. Důkazem toho byl veliký naddavek na zlato a stříbro, který mnohá leta
