dobývati Šternberk. Jelikož ale nová výprava proti němu se chystala, upustil od toho předsevzetí a odtáhl.
V krátké době po tom, dne 2. května t. r., přepadl Husita Smil z Moravan se svou rotou klášter na Hradisku tak náhle, že se jen několika obyvatelům podařilo, útěkem se spasiti. Klášter byl vypálen. Aby však zničený klášter nepřátelům ze útočiště sloužiti nemohl, odnesly se pozůstatky svatých a mrtvoly pochovaných tam markrabat do hlavního chrámu v Olomouci a klášter se úplně rozbořil. O statky klášterní rozdělili se město a několik šlechticů; zachráněných šest Premostrátů zakoupilo na Předhradí dům, kdež pozůstali, až r. 1461. klášter svůj opět obývati mohli.
Prvního února 1437. přepadl týž Smil z Moravan Kartusianský klášter v Dolanech, který po rozboření r. 1421. opět povstal a dobyl jej; klášterníky vyhnal, kteří se pak, jak jsme se již na svém místě o tom zmínili, v Olomouci na Předhradí zakoupili, a sám usadil se v opevněném klášteře. Ve spojení s Husity z Přerova, Domaželic a Chropíně ubližoval okolní krajině velice. Protož zvedli se Olomučané a jali se klášter oblehati; konečně se ale smluvili, že jim za 6000 zl odevzdán byl; načež jej na dobro rozbořili, aby nepřátelům za útočiště sloužiti nemohl.
Hůře dopadly věci pro Husity téhož roku ještě v Lilovli, když na dušičky Pardus z Horké s lidem Bedřicha ze Strážnice a Viktorina z Dedanie, jehož se počítalo na 300 (jinde udáno 500) nočního času města Litovle se zmocnil. Když uprchlí obyvatelé zprávu tuto do Olomouce přinesli, vypravilo se 560 měšťanů, 250 městských, 300 biskupských zbrojnošů a 900 jiných ozbrojenců Litovli na pomoc. V noci přepadli město neočekávaně a přemohli snadno Husity v takové přesíle jsouce. Zjímali je, odeslali nejpřednější z nich do Vídně markraběti, ostatní všechny pověsili. Mezi koři-
