jenom panovníkům aneb zemským pánům a duchovním vrchnostem bezprostředně podřízené. Za markraběte Vladislava Jindřicha, kterýž zároveň také učinil počátek v zalidňování lesních újezdův v horách Jesenických Němci do země přišlými, počala se také jiná města zakládati a podle Německého práva spravovati, jako Bruntál, Opava, Uničov, Bzenec.[1]
Po smrti markraběte Vladislava Jindřicha I. dal král Přemysl Otakar I. Moravu po dvě leta ku své vlastní ruce spravovati; r. 1224. ustanovil svého mladšího bratra Vladislava Jindřicha II.[2] markrabětem, který ale v Praze sídlil a z důstojnosti dosažené dlouho se netěšil; zemřel již dne 18. února 1227. a Morava dostala se opět pod bezprostřední vládu krále.
Vladislav Jindřich II. vydal prý r. 1225. nařízení, aby každý měšťanský dům a dům v předměstích dle velikosti své každoročně 1/4, 1/2, 1 hřívnu stříbra a ještě více do knížecích důchodů odváděl.
Kolem r. 1227. přišli do Olomouce Dominikáni čili mniši řádu kazatelského, jimž nápotom král Václav I. klášter i kostel sv. Michala vystavěl a některé statky daroval. Mezi r. 1230.—1240. přišli do Olomouce též Minorité, kterým později Jaroslav ze Šternberka klášter na Předhradí založil.
Ještě za živobytí svého ustanovil král Přemysl Otakar I. nejmladšího syna svého Přemysla Otakara markrabětem Moravským, jehož jménem matka jeho Konstancie z počátku vládla, poněvač byl příliš mlád. Když král Přemysl Otakar I. 15. prosince 1230. zemřel, měla pozůstalá po něm vdova Konstancie Uherská knížetství Břeclavské výminkem, procež se pak na Moravě zdržovala a markrabě Přemysl Otakar usídlil se
