v předměstí — nynější Bělidla, (?) a uložil jim zvláštní daň. Aby se od křesťanů rozeznávali, musili na oděvu svém míti žlutou záplatu. Ku svému vyražení vystavěl Vratislav několik hodin severně od Olomouce velkou myslivnu s psincem, již nazval Uničovem. Se svou druhou manželkou, kterou si Olomučané pro její dobrotu velice vážili, bydlel do úmrtí staršího bratra Českého velkoknížete Spitihněva do r. 1061. na Hradě Olomuckém; pak nastoupil dle ustanovení senioratu, jejž otec jeho Břetislav zavedl, vládu vrchní v Čechách.
Po nastolení Vratislava na trůn Český obdržel Oto I. příjmím Sličný, knížetství Olomucké a Konrad jihozápadní část země, tak že se Morava opět na dvě knížetství dělila. Do doby jeho panování, které se zvláštní dobrotou vyznamenávalo, padá založení nového biskupství pro Moravu v Olomouci. Po zaniknutí říše Velkomoravské hynulo také Rastislavem, králem Velkomoravským založené arcibiskupství Moravské a zaniklo biskupem Sylvestrem r. 960. úplně. Jelikož ale r. 973. Boleslav II. Pobožný, v Praze biskupství založil a Moravu sobě podmanil, přivtělena tato k biskupství Pražskému. Ale Moravané nemohli oželeti vlastní arcipastýřství; protož postaral se Vratislav, jakmile na trůn Český dosedl, aby Morava opět vlastní biskupství v Olomouci při kostele sv. Petra dostala. Kostel ten od prvního knížete Moravského Mojmíra založený, jmenoval se již toho času matkou kostelů Moravských. Roku 1063. dosedl Jan, mnich z kláštera Břevňovského u Prahy, jejž arcibiskup Mohučský Žibřid slavně posvětil, na obnovenou stolici biskupskou v Olomouci[1];
- ↑ Biskupství Pražské i Olomucké příslušelo tehdy k arcibiskupství Mohučskému a nové biskupství Olomucké vztahovalo se k celé tehdejší Moravě; na severo-východ až k řece Odře, zahrnujíc celé Opavsko, Krnovsko i Hlubčicko ve Slezsku Rakouském i Pruském tak, jak daleko dioecése Olomucká v tu stranu podnes sahá.
