Oznamujeme, že za příčinou lidské i dětské špatnosti letos žádné vánoce nebudeme.
S veškerou úctou
Vánoce
Á, panečku, tohle byla rána! Už několik dní před Štědrým večerem to začalo vypadat nějak divně. Sníh nebyl, žádné sáňkování, na lyže ani pomyšlení, pořád jen pršelo, černo a samé bláto.
Aha — a lidé se lekli, že?
Ba ne, nic se nelekli, takoví byli lidé v tom roce špatní, že se nelekli a řekli si: Nechť si, ať si žádné vánoce nepřijdou, z toho my si nic neděláme. Však my si uděláme vánoce sami. A tak to také udělali; nic si z toho nedělali, že vánoce nechtějí být, a nakoupili si vánočních stromečků, ověsili je stříbrem a cukrovím, nakoupili všelijakých dárků a dali je pod stromečky a strojili si štědrovečerní večeře a dělali to všecko tak, jako kdyby vánoce byly, ačkoliv vánoce nechtěly být.
Tak to přece nebylo těm vánocům nic platné, že nechtěly být, když si lidé udělali vánoce sami.
Ba ne. Vánoce se na všechny ty přípravy dívaly z dálky a řekly si: Den počkejte, však uvidíte, zda se vám to bez nás tak vydaří, jako kdybychom to byly my.
A také že ano: tyhle vánoce, při kterých vánoce nechtěly být, dopadly v tom roce opravdu nějak nanicovatě.
A jaké tedy byly?
No, tak jen považte: Hospodyně zadělaly na vánoč-
