O Kejklovačce
Rrrrrrrrrrr!
Propána, to jsem se lekl! Já tady povídám a docela jsem při tom zapomněl, že jsou zatím velikonoce, a on to Ferda spustil na řehtačku.
Rrrrrrrrrrr!
I ty jeden Ferrrrrrrrdo! Necháš už toho řehtání, vždyť nám všem od toho prasknou uši! To vám, děti, když jsem byl ještě docela maličký kluk, moje babička mě naučila takovou říkanku. Ta vám znala písniček a říkanek, takové dnes už ani nikdo neví. Tahleta říkanka, ta byla o Kejklovačce. Já jsem si ji dobře zapamatoval, ale dodnes, jak už jsem starý, dodnes vám nevím, co to ta Kejklovačka je, co to asi tak mohlo být. Ta říkanka byla takhle, ale musí se říkat tak rychle, jak člověku jazyk stačí. Pak je docela pěkná:
Vzkázala mně Kejklovačka,
vzteklá hračka,
vzkázala mně kejklovat;
vzkázala mně Barbora,
abych přišel do dvora,
že mně koupí trenděmendě
hudli pudli
za dva groše zázvora;
za dva groše zázvora,
za tři groše tvarohu,
abych přišel s Kejklovačkou,
vzteklou hračkou,
zakejklovat nahoru!
