Přeskočit na obsah

Stránka:Johann Wolfgang von Goethe, Ladislav Quis - Ballady Göthovy - 1879.djvu/64

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
66

Při večeři dobře opatřené
marně jídlo chuť v něm vzbuzuje;
mdlobou jídla, pití opomene,
oblečen se v lůžko schyluje;
skoro dřímá již,
host an vzácný blíž
otevřevší dveře vstupuje.

Zříť, při lampy svojí záři jasné
vchází, s bílým šatem, závojem,
klidně, mrav jak žádá, děvče krásné,
s černou zlatou páskou nad čelem.
Jak jej zahlédla,
rámě pozvedla,
bílé, leknutím a podivem.

Zvolala, což cizím dům mně celý,
o hostu že dosud nevím nic?
Ach, tak chovají mne v mojí celi!
a teď stud zde polévá mi líc.
Chci, bys’ spočíval
na svém loži dal,
jak jsem přišla půjdu prchajíc.

Zůstaň, zvolal hoch, ó, děvče vnadné!
rychle vzchopiv s lože se: Ó, slyš!
Ceres tu i Bacchus tady sládne;
ty, mé dítě, mílka přinášíš!
Bledás’ leknutím!
Milko, pojď ať zvím,
ať i ty, jak bohům blaze, zvíš.