Přeskočit na obsah

Stránka:Johann Wolfgang von Goethe, Ladislav Quis - Ballady Göthovy - 1879.djvu/35

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
37
Panoš.

A tiché-li loubí v zahradě tvé?

Mlynářka.

Ba, my jich tam dvé
v dvou rozích máme.

Panoš.

Já najdu tě zas,
v parný polední čas,
pak se tam uschováme.
Viď že, v tu útulnou zelenou chýš —

Mlynářka.

Tím klevet jen vzejde.

Panoš.

V náruč kde moji pospíšíš?

Mlynářka.

To nejde!
Kdo švarnou mlynářku líbá, ten
i hned lidem jest prozrazen.
Musela bych litovat
tmavý šat
váš zabíliti.
Hodíť k svému se zas jen svůj!
Tak smýšlíc chci žíti i mříti.
Mně nejmilejší stárek můj,
nic nemůž mu zkaženo býti.