Stránka:Johann Wolfgang von Goethe, Ladislav Quis - Ballady Göthovy - 1879.djvu/25

27

Píseň svatební.

Pět milo a povídat o pánu nám,
jenž druhdy zde domoval v zámku,
kde u vnuka jeho jsou hody dnes vám,
to na sňatku slavného známku.
Nuž onen se ve svaté výpravě kdes
to zmužilým vítězstvím ku slávě vznes,
a doma kdy napotom se oře slez,
svůj hrádek zřel na hoře státi;
však statek i sluzi rozváti.

Tak byl bysi hrabátko doma už zas,
však domácnost nalézáš hůře!
Viz, oknem se deře, jak bral by jej ďas,
pan větrovský síněmi zuře.
Co v podzimní noci té činiti jest?
Vždyť mnohou a horší jsem musel už snést,
a všecko as vyrovná dne zase zvěst.
Tož spěšně jen v měsíčném svitu
již v postel, již v slámu, již spi tu!

A v žádoucím spánku kdy spočíval on,
tu pod lůžkem něco mu rylo.
Zda myš to? — Zde věru je marný jí shon!
Ba, kde by tu drobečku bylo!