jí dávají bratrské a sesterské políbení, a ona —“ zamlčel se, lámaje si pečivo.
„A ona?“ ptala se chvatně Lotty zastavivši s malovaným koflíčkem u samých rtů, ke kterým ho chtěla přichýliti.
„Ona jim všecky hubičky vrátí!“ zvolala pojednou malá Betty.
Matka patrně potěšena dala se do smíchu a Tham i Lotty také. A ta se pak otázala:
„A jsou tam také mladí bratří? A hezcí?“
„Hrabě Canal —“ odpovídal Tham, pije čokoládu.
„Oh!“ děsila se Lotty. „A kdo ještě?“
„Hrabě Lažanský, bibliothekář Ungar —“
„Hahaha!“ smály se panenky veselým, rozpustilým smíchem.
„Professor Cornova, professor Meissner, rada Riegger, hrabě Kolovrat —“
Děvčata chechtala se dále a Lotka za smíchu volala:
„To jsou mladíci — haha — to jsou bratří k hubičkování — haha!“
Až ji paní Butteauová musila napomenouti sama dokládajíc, že ty sestry také nejsou z nejmladších, jako hraběnka Canalová a radová Rieggrová, a zrovna k líbání. A juž také volala na Paulu a divila se, co že nejde.
„Ó, ta čte!“ zvolala Betty. „Pan doktor přinesl novou hru, a jistě že vlasteneckou, a to ona Pauly dala se hned do ní, to jí je milejší nežli o těch frajmaurkách.“
„Ale mléko jí vystydne,“ mínila paní Butteauová. „Pijte, pane doktore. Já teď budu také poslouchati. Ale dříve ještě koflíček! Tak, ono se vám v krků zavlaží.“
