Přeskočit na obsah

Stránka:Jesenská, Růžena - Úsměvy (1889).djvu/77

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Nehněvej se…

Nehněvej se, miláčku,
že jsi marně čekal,
přijdu třebas každý den,
jen si srdce nekal!

Ach, tys ani netušil,
že jsem byla blízko,
jako pták když přelétne
s keře na křovisko.

Ale pak jsem odešla
zase do daleka,
jako pták když cizího
šelestu se leká.

A zas k tobě, miláčku,
spěchám do objetí,
jako pták když pro štěstí
do křoví si vletí. —